Cucání palce – možné příčiny a jak se k tomu postavit 

Mezi batolaty je cucání palce velmi rozšířené. Když však trvá příliš dlouho, je třeba si položit otázku: "A dost?" Jak na to a jak tuto potřebu dítěte správně vnímat, radí Dagmar Jurišová z Centra speciálně pedagogické podpory Kouzelen ve spolupráci se speciální pedagožkou a logopedkou Mgr. Leou Šafránkovou.

Novorozenci mají až 27 reflexů, které se formují již během prenatálního období. V souvislosti s tímto tématem si blíže představíme jeden z orálních reflexů – sací reflex. Ten je spolu
s hledacím reflexem klíčový při příjmu potravy a okolo čtvrtého měsíce by měl být nahrazen vědomou činností. Sání palce, které dítě "zkoušelo a procvičovalo" již v děloze matky, připravovalo ústní dutinu na další funkce a zároveň vyvolávalo pocit bezpečí, který dítě vyhledává i po narození. V pozdějším období vede dítě k cucání palce spolu s kontaktem ruky hlavně silná potřeba zklidnění a pocit bezpečí. Ať už se jedná o uklidnění během dne nebo nejčastěji při usnutí, jde o přirozenou činnost, kterou si dítě samo pomáhá. Postupné vyzrávání nervové soustavy a vliv vnějšího prostředí by měly dítěti pomoci tuto potřebu přirozeně opustit. Často k tomu dochází s přechodem na pevnou stravu mezi šestým
a sedmým měsícem věku nebo později mezi druhým a čtvrtým rokem života. "Může se však stát, že i když dítě tuto potřebu již delší dobu nemá, ve stresových situacích se k ní vrací," dodává Mgr. Šafránková. "Další skupinou jsou děti, u kterých cucání palce přetrvává až do školního věku."

Vyvarujte se kritiky, zesměšňování nebo trestání dítěte, upozorňuje Mgr. Šafránková.

Co tedy s tím? Řešit, nebo to nechat být?

Nejdůležitější je najít příčinu a následně spouštěče této potřeby, což bývá nelehký úkol. Většinou je příčinou:

• nezvládání zátěžových situací, což může být důsledkem nedostatečně vyzrálé nervové soustavy
• přetrvávající primární reflexy
• obtíže se smyslovou integrací či jiných vlivů, jako například raných traumat.

Pokud jde o vážnější obtíže, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Terapie často začíná
s rodičem, teprve poté s dítětem. 

U starších dětí bývají nejčastější příčiny spojeny se situačním stresem a změnami, jako je například:

• nástup do školského zařízení
• narození sourozence
• stěhování
• nebo jiná změna v rodinném klimatu, kterou dospělí nemusí vnímat jako závažnou.

Může se také stát, že se změnila dynamika kolektivu, což dítě vnímá negativně. "Dopřejte svým dětem dostatek času a povídejte si s nimi, často už tento krok může být nejlepší terapií. Naučte je porozumět svým emocím, pojmenovat je a formou hry s nimi pracovat," nabádá rodiče terapeutka. 

Je dobré vymyslet strategii za dítě nebo s ním?

Ano, pokud je to možné, najděte techniky společně. Ukažte si, jak co nejlépe zvládat strach, obavy a sebehodnocení. Podívejte se tomu na "zoubek", aby u toho zoubky netrpěly. Pro rodiče je velmi důležitou motivací vědět, proč chtějí řešit výše zmíněnou potřebu dítěte. "Nejedná se pouze o projev na úrovni společenského chování; cucání palce často vede
k závažnějším obtížím," upozorňuje Mgr. Šafránková. Zejména jde o:

• stav horního patra a zubního oblouku. Palec dokáže vymasírovat až zdeformovat horní patro na gotické, které je vyšší a klenutější. To může být jedním z faktorů ovlivňujících nesprávnou výslovnost. 
• Dále může být patrná špatná klidová poloha jazyka, dítě může mít obtíže s polykáním a nosním dýcháním. Dá se tedy říci, že cucání palce často vede k myofunkčním obtížím. 
• Palec v ústech zároveň formuje chrup, nejčastěji se setkáváme s otevřeným skusem, zvlášť pokud ho dítě cumlá celou noc a velkou část dne. Takových dětí v logopedických pracovnách přibývá.
• A protože na správném postavení mléčného chrupu záleží vývoj definitivního chrupu, může se stát, že se nevinné cucání palce řeší rovnátky až do dospělosti.
• Kromě toho je třeba zmínit vliv na postavení hlavy a celkovou posturu těla.
• Nelze opomenout ani riziko infekce dutiny ústní a deformity samotného palce. 

Na výsledný stav výše jmenovaných oblastí má vliv intenzita cucání palce či jiného prstu. Riziko poškození je větší u dítěte, které aktivně cucá, než u dítěte s pasivním kontaktem palce nebo prstu v ústech. 

Existují nějaké pomůcky, které by podpořily naše snažení?

Už jsme zmínili, co je nejdůležitější na počátku snahy o odstranění či alespoň zmírnění této potřeby. Speciální pomůcky dítě cucání palce neodnaučí, protože to nejde. "Dítě přestane cucat palec, až když k tomu přestane mít potřebu – a právě na tom je možné pracovat společně," říká Jurišová. Na druhou stranu víme, že to je běh na dlouhou trať, a proto existují pomůcky.

Nejvíce se osvědčila pomůcka, kterou odborníci doporučují jako denní alternativu. Byla navržena klinickou logopedkou ve spolupráci se stomatoložkou. Pomůcka je měkká a má hrany, které dítěti brání pevně "přicucnout" palec k patru a vytvořit škodlivý podtlak. Je vyrobena z medicínského polymeru (nejde jen o potravinářský silikon) a testovaná na celodenní kontakt se slinami. Pomůcka vám poskytne čas na hledání té "vaší" nejvhodnější strategie.

Dalším "pomocníkem" při odstraňování cucání palce při usínání, o kterém se paní Jurišová zmiňuje, je eliminace kontaktu mezi ústy a rukou. Toho lze dosáhnout například změnou usínací polohy. Když bude dítě ležet na bříšku a vy mu na záda dáte zahřívacího plyšáka, bylinkový polštářek nebo ho budete jemně hladit či škrábat, cucání palce bude méně pravděpodobné. V poloze na boku ve fetální pozici je snazší dát si palec do úst.

Před usnutím je také vhodné s dítětem probrat uplynulý den – co se stalo, co se mu nelíbilo, co ho naopak potěšilo. Můžete také číst pohádky, společně poslouchat relaxační hudbu nebo meditační příběhy. Cokoli, co dítě uklidní a bude mu příjemné. Televize a tablety nejsou před spaním doporučovány. Vytvořte si rituál, na který se dítě i vy budete těšit. Někdo maluje, někdo zpívá – dělejte to, co vám vyhovuje a je vám příjemné. Pokud se přitom budete cítit dobře, uvidíte, že cucání časem samo zmizí. Do té doby, pokud potřebujete paleček něčím nahradit, můžete použít Baby Grabber pro menší děti a Grabber Originál pro ty větší. Rozhodně nedávejte do postýlky žádnou pomůcku se šňůrkou!

Obě expertky se na závěr shodují: "Vnímejte své dítě, jeho tělo a chování. Naslouchejte jeho potřebám, dopřejte mu blízkost a porozumění, zejména ohledně toho, co cítí. Mluvte s ním o všem, včetně strachu a obav. Nezlehčujte to, co dítě prožívá, ale hledejte vhodná a laskavá slova. Radujte se spolu a užívejte si společně strávený čas."

"SPOLEČNĚ TRÁVENÝ ČAS S VAŠÍM DÍTĚTEM JE TOU NEJLEPŠÍ ODMĚNOU."